Jdi na obsah Jdi na menu
 


Intervaly

Intervalem se označuje míra, jakou se od sebe dva tóny liší výškou. V mojí teorii je intervalem prostě vzdálenost dvou tónů na chromatickém kruhu (čili v půltónech) ve směru hodinových ručiček. 

Například interval mezi tóny D a E jsou dva půltóny (protože se jako dvakrát posunu). 

Nebo se to dá chápat jako vzdálenost na hmatníku kytary v pražcích nebo vzdálenost v klapkách na klavíru (černých i bílých).

Tabulka intervalů

V tabulce uvedu vzdálenosti tónů od základního tónu C. Zmíněné klasické názvy intervalů mohou pomoci těm, kdo znají klasickou hudební nauku, ale jinak jsou naprosto zbytečné. Souzvuk uvádím už nyní, ale popisuji až níže. 

Intervaly od tónu C
  Tón Interval
v půltónech
název v klasické
teorii
Souzvuk
s tónem C
C -- C 0 prima ++
C -- C# 1 malá sekunda --
C -- D 2 sekunda (velká) -
C -- D# 3 malá tercie +
C -- E 4  tercie (velká) +
C -- F 5

kvarta (čistá)

++
C -- F# 6

zmenšená kvinta

-
C -- G 7 kvinta (čistá) ++
C -- G# 8 malá sexta +
C -- A 9 sexta (velká) +
C -- B 10 malá septima -
C -- H 11 septima (velká) --
C -- C' 12 oktáva ++

Asi nemusím zdůrazňovat, že s intervaly udávanými jako počet půltónů (pražců) se manipuluje mnohem lépe než s klasickými názvy. Přesto občas ze zvyku používám pojem kvarty. 

Při počítání intervalů může pomoci nákres klávesnice s čísly. Intervaly se pak počítají jako rozdíl. (Někdy se dopočítává do dvanáctky, matematik by řekl, že je to modulo 12).

Kontrolní otázka: jaký interval je mezi tóny E a G?

Většinou nezáleží na směru

Příklad: interval mezi tóny D a E jsou dva půltóny. Mezi E a D je deset půltónů (nebo taky mínus dva). V praxi příliš nezáleží na znaménku (protože v praxi jde většinou o souzvuky a akordy, kde je lhostejné na pořadí tónů), takže intervaly, které jejichž součet půltónů je 12, jsou prakticky totožné. Většinou je prostě jedno, jestli je interval D E nebo E D, 2 nebo 10. 

Souzvuk

 Dva tóny spolu tvoří souzvuk, když se zahrají oba najednou a nezní to špatně. Jak moc je to přitom hezké nebo ošklivé, je dáno přesnou vzdáleností obou tónů, tedy intervalem.

  • Některé intervaly tvoří v souzvuku ladný zvuk (harmonii),
  • jiné tvoří disharmonii. 

Dogma o souzvuku

  • Nejhezčí souzvuk tvoří intervaly 7 a 5 (tečky na hmatníku kytary aneb kvarta a kvinta).
  • Další hezké jsou 3 (=9) a  4 (=8).
  • Ostatní intervaly (1, 2, 6) jsou v souzvuku chápány jako disharmonické a nejsou moc hezké.

Intervalu pěti pražců se v klasické nauce říká kvarta. Tento pojem budu používat. V tabulce (výše) jsem souzvuky naznačil plusky a mínusky. Dá se matematicky zdůvodnit (Pythagoras), proč ladné souzvuky jsou zrovna tato čísla (3, 4, 5), ale na tomto místě tím nechci zatěžovat.

Dvojhlas

Zjednodušeně se dá říci, že dvojhlas je hezký tehdy, když obsahuje ladné souzvuky. Většinou tedy máte šest tónů na výběr do linky druhého hlasu. V praxi se pak ještě musí přihlédnout k současnému akordu a tónině, ale to není příliš omezující.  

Kvartový kruh

Jiným častým uspořádáním tónů je kvartový kruh. Podobá se kruhu chromatickému, ale není uspořádán podle výšky, nýbrž podle příbuznosti tónů. Jinak řečeno každý tón je poblíž tónů, s nimiž často ladí a s nimiž se vyskytuje v písních. Tóny vzdálené a protilehlé spolu naopak tvoří disharmonie.

Kvartový kruh

Mezi dvěma sousedními tóny je interval 5 půltónů (klasická kvarta), v opačném směru 7 půltónů. (Např. C plus 5 půltónů je F, F plus 7 půltónů je horní C, proto jsou C a F vedle sebe.) 

Kvartový kruh má opět 12 tónů (takže jsou tam všechny).

Na kvartovém kruhu se rozlišuje křížkový směr (v tomto případě po směru hodinových ručiček) a béčkový směr (proti). Toto označení má souvislost s předznamenáním

Doporučeníčko

Kvartový kruh se intenzivně používá pro výklad harmonie, já jej budu také používat. Pokud možno si ho namalujte nad postel a vypalte do sítnice, bude se to neustále hodit. (K dispozici pomůcka pro kytaristy.)